Přeskočit na obsah

Vladislav III. Varnenčik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vladislav III. Varnenčik
Polský král Uherský a chorvatský král
Portrét
Doba vlády1434–1444 (Polsko)
1440–1444 (Uhersko a Chorvatsko)
Korunovace25. července 1434 (Polsko)
15. května 1440 (Uhersko)
Narození31. října 1424
Krakov
Úmrtí10. listopadu 1444 (ve věku 20 let)
Varna
PohřbenWawel
DynastieJagellonci
OtecVladislav II. Jagello
MatkaSofie Litevská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vladislav III. Jagellonský (31. října 142410. listopadu 1444), nejstarší syn Vladislava II. Jagella a Sofie Litevské, byl od roku 1434 polský a od roku 1440 také uherský král jako I. Ulászló, tedy Vladislav I.).[1] Zahynul nebo se ztratil v bitvě u Varny, proto je nazýván Varnenčík – v polštině Władysław Warneńczyk, v bulharštině Vladislav Varnenčik (Владислав Варненчик), litevsky Vladislovas III.

Polským králem byl Vladislav zvolen po smrti svého otce již jako desetiletý chlapec, proto za něj fakticky vládl krakovský biskup Zbigniew Oleśnicki.

Roku 1440 byl zvolen sněmem v Uhrách za uherského krále, ale nedosáhl tu všeobecného uznání. Roku 1443 zahájil společně s Janem Hunyadym zpočátku úspěšné křížové tažení proti osmanským Turkům a dobyl Niš a Sofii. Uzavřel s Turky příměří, které však porušil na naléhání papežského legáta Giuliana Cesariniho. Další vojenské akce skončily katastrofální porážkou křižáků u Varny v roce 1444. Král pravděpodobně v bitvě padl.

Existují dohady, že byl odvlečen do otroctví a po mnoha letech se objevil na Pyrenejském poloostrově, kde se s ním při svém putování setkala i družina pana Lva z Rožmitálu, jak ve svém cestopise uvedl Václav Šašek z Bířkova. Podle jiného podání mu v bitvě usekli hlavu, kterou sultán naložil do medu a ještě roky ji ukazoval návštěvám. Tělo se ale nenašlo.

Vladislav III. nebyl ženatý, neměl proto legitimní potomky. Jeho nástupcem v Polsku se stal mladší bratr Kazimír.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • URBÁNEK, Rudolf. Vladislav Varnenčík : Skutečnost i legenda. Praha: Kruh pro studium československých dějin vojenských při Vědeckém ústavu vojenském, 1937. 224 s. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]